Je to už pár desítek let, co české silnice vypadaly jinak. Některé křižovatky byly plné adrenalinových závodů, asfalt nesl stopy po rychlých kocích a každý stroj měl svého věrného jezdce. Dnes? Místo závodů je tu spíš řada auto-moto pomníčků, když každý druhý motorkář raději brzdí, než by sundával stupačky. Co se to stalo?
Kdy jsme zapomněli na kouzlo zítřků?
Motorky v 70. a 80. letech byly nejen prostředkem k přepravě, ale i symbolem svobody. Cikánky na jawačkách brázdily okresky, zatímco na silnicích plných zatáček se vyskytovali ti „hrdinové“, kteří sundávali stupačky a křičeli: „Drž se!“ Kdo si to nepamatuje, jakoby nebyl.
Dnes už takovou svobodu prožívá málokdo. Místo toho se ve městě motorkář klidně zastaví na každé semafory, než aby riskoval trochu adrenalinu na dálnici. A proč? Změnila se bezpečnostní kultura. Dnes se častěji diskutuje o bezpečných helmu, reflexních pruzích a ochraně než o požitcích z rychlé jízdy.
Skvělá jízda, nebo bezpečný přístup?
Před desítkami let bylo hrdinstvím provádět kličky na silnicích a ve vzduchu střílet „hozené pohledy“. Kdežto dnes? Dnes je bezpečnostní standard na prvním místě. Příliš mnoho motoristů hledí na motorkáře jako na nebezpečné hazardéry. A místo toho, aby se stupačky odrážely od asfaltu, spíše se přidává třetí (nebo čtvrté) bezpečnostní světlo.
Vyzrálý přístup k jízde – jen vypadá, že už nejsou tak tvrdí
Vlastně je to dobré znamení. Motorkáři už nejsou divokými vlky na silnici, kteří se ztrácejí mezi zástupy a hledají extrémní zážitky. Dnes je to spíš jako klidný jezdec, co ví, co je dobré pro jeho stroj i pro ostatní na cestě.
Ale přiznejme si to, pár kousků by ještě neuškodilo. Možná bychom všichni na chvíli mohli sundat stupačky – přinejmenším v naší hlavě.
