Motorkáři jsou jako rockové hvězdy. Aspoň ve své hlavě. A stejně jako někteří zpěváci mají tendenci to občas přepálit. Styl je silnou součástí motorkářské identity – ale kdy se z autentického výrazu stane směšný karikaturák na dvou kolech?
Řetězy, lebky a plameny: Dekor nebo karneval?
Kožená bunda je věčná klasika. Ale když na ní visí sedm řetězů, tři lebky, osm nášivek s nápisem „Ride or Die“ a k tomu reflexní pruh „pro bezpečí“, začíná to připomínat módní apokalypsu. Plameny na nádrži? Dobře. Plameny na helmě, kalhotách i botách? To už je arzenál hasičského plesu.
Když motorka vypadá jako pojízdné tetování
Některé stroje dnes vypadají, jako by je navrhoval grafik po třetím redbullu. Chrom všude, LED podsvícení jako z PC setupu a airbrush s andělem smrti… Z určitého úhlu možná cool. Z jiného úhlu cirkus. Motorka by měla mluvit o jezdci – ale neměla by křičet jako rozhlas po vesnici.
Styl není cosplay
Být motorkář neznamená automaticky nosit černé brýle i večer, tvářit se jako postava z Mad Maxe a neříkat „děkuji“ u benzinky. Pravý styl poznáš podle toho, že funguje i bez kostýmu. A že z tebe nesrší potřeba všem dokázat, že jsi „fakt tvrdej“.
Méně je někdy víc (a v sedle to platí dvojnásob)
Když někdo přijede na decentním café raceru, v dobře padnoucí bundě a s helmou, co nebliká jako disko koule, většinou upoutá pozornost víc než ten, co připomíná pojízdný army shop. Opravdový styl nepotřebuje křik – stačí, že jede.
